Chodidlo, hopík a vyhlazené čelo

Že nechápete, co mají tyto tři zcela odlišné věci společného? Nebudu vás napínat. Nebylo by to ode mne hezké. Tím pojítkem je fascie. A rozhodně stojí zato si přečíst proč.   

Než si vysvětlíme podrobnosti, vyzkoušíme si zajímavou věc. Budete k tomu potřebovat hopíka, cvičebního ježka nebo malou gumovou cvičební kuličku. Co zrovna najdete doma. A pokud nemáte nic, neváhejte a pořiďte si hopíka. Slibuju, že nebudete litovat. Jo a ještě budete potřebovat malou dávku slepé důvěry. Máte? Tak pojďme na to!

Postavte se rovně, napřimte se, nohy na šířku boků, bosá chodidla pevně usazená na podlaze, pánev v neutrální pozici, ruce volně podél těla. Nádech do bránice a s výdechem začněte páteř pomalu rolovat dolů, nejprve hlava, pak obratel po obratli jde krční páteř, hrudní, bederní, ruce se zlehounka opírají nejprve o stehna, potom se posouvají dolů a směřují k prstům na nohou. Netlačte nic silou, nevyvíjejte žádný vědomý tah ani tlak, prostě se jen vyvěste dolů, jak vás tělo pustí. Pokud se nedotknete země, nezoufejte a nesnažte se jí dosáhnout za každou cenu. Zůstaňte ve vaší krajní pozici, pomalu si dýchejte a vnímejte, jak reaguje tělo. Kde to táhne, kde to drhne. Pak začněte pomalu rolovat zpět nahoru, zase obratel po obratli a nezapomeňte tentokrát při pohybu vzhůru zapojit břicho. To vás podrží a ochrání páteř!  

Tak a jste zpátky nahoře. 

Teď si vezměte hopík (nebo ježka) a pomalu si na něj stoupněte. Pozor na postavení kyčlí! Nepadáme do jedné nebo druhé kyčle, pánev je v rovnováze.

Takže stojíme na hopíkovi. Bolí? Nebo je to příjemné? Nebo něco mezi tím? Všechno je správně!

Kousek po kousku si hopíkem prošlapáváme chodidlo. Začneme u šlapky, jdeme od jedné strany chodidla ke druhé. Pak jedeme další řadu, postupně směřujeme až k patě. Jako kdybyste ryli záhonek. Začnete od jednoho konce, jdete po řádku na druhý konec, pak se posunete níž a jedete to samé.

Ale pozor! Vlastně dvakrát pozor! 

Za prvé: není to přejíždění hopíkem ze strany na stranu, je to pomalé zaboření se do jednoho místa. Když to v onom místě zabolí, zůstaneme tam, prodýcháváme a počkáme, až bolest ustoupí z desítky na dvojku nebo trojku. Teprve pak uvolníme váhu nohy z hopíka, lehce si ho překulíme o kousek dál a znovu na něj přeneseme váhu, jako kdybyste ho chtěli zašlápnout. A necháme, aby se zabořil do nohy. Au, bolí? Dýcháme, dovolíme, aby po nějaké době bolest ustoupila a jdeme dál. Pokud nebolí, super, zůstaneme na dva nádechy, výdechy a jedeme dál.

Za druhé: a tady musím zdůraznit, jdeme POMALU! Opravdu pomalu! Má to svoje odůvodnění, které uvedu později, nyní se nenechte rušit a pokračujte v promačkávání chodidla hopíkem.

Jeďte až na patu, prošlapejte si ji postupně celou. Na závěr projeďte malíkovou hranu,  palcovou část, jděte mezi prsty.

Až budete hotovi s jedním chodidlem, odložte hopíka stranou a stoupněte si znovu do zrovnovážené vzpřímené pozice. A zaměřte pozornost na chodidla. Ha, to je zvláštní pocit, co? Jak je každé cítit úplně jinak.

Nyní si zase zarolujeme, jako na začátku. Pěkně pomalu. A při tom sledujeme, co je tentokrát jinak. Táhne to někde méně, více, jinak? Cítíte, že každá půlka těla reaguje jinak?

Opatrně si vyrolujte zase nahoru, připravte si hopíka a jdeme na druhé chodidlo. Stejným postupem jako u prvního. Pěkně pomalu, kousek po kousku, boříme se do hopíka, necháváme bolest, aby se rozpustila. Všímáme si, co u toho dělá zbytek těla. To je také zajímavé.

Až budete mít hotovo i druhé chodidlo, znovu se postavte rovně a naposledy si zarolujte dolů. Pěkně pomalu. Dole, s rukama vyvěšenýma k palcům si klidně dýchejte a dělejte inventuru toho, co právě prožíváte a co se změnilo od prvního rolování. Máte ruce níž než napoprvé? Cítíte menší tah vzadu na nohou? Volnější bedra, hrudník, krk? Není to test se zaškrtáváním správných odpovědí. Je to test s volnými odpověďmi, takže cokoli, co se děje u vás, je správně. Cílem je všimnout si změn, ne se poměřovat s Aničkou, která chodí třikrát týdně na jógu a je hypermobilní, ani s Pepou, co valí pravidelně fitko. 

Pomalu, obratel po obratli se vyrolujte zpět nahoru a nezapomínejte aktivovat břicho, abyste si neporanili páteř.

Jestli máte potřebu se teď protáhnout do mírného záklonu, s chutí do toho. Pak si ještě uvědomte, jak se cítíte, jestli stejně jako předtím, nebo jinak (lépe, hůře) a máte hotovo! 

A teď k tomu, co jsme tu vlastně všichni nacvičovali. A jak tohle souvisí s vyhlazeným čelem. A co je vlastně ta fascie.

K následující části se můžete pohodlně usadit. Zbytek bude stručný, výstižný a bezbolestný. Slibuju.

Fascie nebo povázka je pojivová tkáň, která obklopuje a prostupuje naše svaly a vnitřní orgány. Je tvořená mezi jinými z kolagenních a elastických vláken a v různých částech těla je různě hustá. Fascie prostupuje de facto celé tělo a nebudete daleko od pravdy, když si ji představíte jako síť, ve které jsou zavěšeny právě naše svaly a vnitřní orgány. 

Cílem fascie je udržet v těle pevnost a pružnost, vše funkční a na svém místě,. A jak to dělá? Jednoduše. Propojením! Stejně jako v síti. Když zatlačíte na jeden bod, který byste chtěli například protrhnout, namáhaný bod se napne, ale síť bude držet právě díky propojení.   

A protože ve fascii ústí mj. nervová zakončení, umí vysílat signály bolesti. Ty se ozývají především, když je fascie zatuhlá, takzvaně spečená a nedostatečně hydratovaná. Protože tehdy už nedokáže plnit svoje funkce a tělo strádá a stárne!

Proto je naším cílem udržovat fascie pěkně volné a šťavnaté. A jak? Ano, už vám to došlo. Jednou ze super jednoduchých, ale extrémně účinných technik, je právě hopíkování chodidla.

Je nutné to ale dělat velmi pomalu, aby došlo k uvolnění a nasycení fascie. Pokud bychom rychlost zvýšili, bude to mít aktivační účinek, což je na někdy jindy.

Dobře, a jak souvisí chodilo s čelem? 

Právě jsme si vysvětlili, že fascie je síť, všechno propojené se vším.

V těle rozeznáváme takzvané fasciové řetězce, v nichž je to propojení extémně silné. A právě jeden takový běží od spodku chodidla přes zadní stranu nohou, celou páteř, temeno hlavy až k obočí. Takže zasahuje celé čelo!

Uvolněním fascie na chodidle dojde k uvolnění fascie i na čele. A to má i estetické efekty, jako například právě i vyhlazení vrásek.

Protože (surprise, surprise!) vrásky nejsou záležitostí pokožky, tj. naší nejsvrchnější vrstvy kůže, ale záležitostí hlubší, fasciální.

Nyní konečně vidíme celý kontext. To zábavné cvičení s hopíkem má dalekosáhlé blahodárné účinky. Nejen, že nám pomůže vrátit pružnost a ohebnost těla; že nám může uvolnit svalové napětí a spasmy; může nám ještě k tomu pomoci vyhladit i čelo! Propojuje v sobě zdraví a krásu, a to je ideální!

Takže pokud ještě nemáte hopíka, rychle si ho pořiďte a začněte promačkávat chodidla!

P.S.

Při běžném provozu uvolňování fascie na chodidle probíhá jednodušeji. Nyní můžete vynechat rolování, které sloužilo jako lakmusový papírek změny a prostě jenom šlapat na hopík. Klidně hned ráno při čištění zubů. Uvolní vám to tělo i čelo.

A nezapomínejte, hlavně P O M A L U!