Tajemství mladistvého vzhledu

Každý z nás by si rád koupil nějaký ten čas navíc. Nebo by rád čas zastavil, alespoň na chvíli. A když nemůžeme zastavit čas, rádi bychom alespoň zastavili stárnutí. Nebo ne? 

Když občas hraju hru na Kdybych byla vládkyní vesmíru a mohla cokoli, zabrousím i k otázce věku
a stárnutí. Věk jako číslo mi nevadí, i když každým rokem roste a nedá se zastavit… prostě lineární matematika a abstraktní principy se neskloní před nikým. Co ale začínám vnímat je jakási únava matérie a materiálu. Co bych dříve udělala s lehkostí a téměř nevědomky, mi nyní dává zabrat. Cítím tělo, což jsem dřív nezažívala. Ne že bych ho ignorovala, ale protože fungovalo bezchybně, vlastně jsem o něm vůbec nevěděla. Což se za posledních pár let změnilo.

Je mi skoro 50 a tělo teď rozhodně cítím. Protože už nepřede hladce a tiše jako mistrovsky sestrojené hodinky. Kdepak. Nyní, aby tikalo, musím vědomě vkládat energii do péče o něj. A tohle uvědomění
a přijetí faktu mi docela trvalo. Prostě ve dvaceti, třiceti se člověk cítí nesmrtelný, pak se to pomalu začne měnit a překlápět až do bodu, kdy si svou zranitelnost a smrtelnost uvědomujeme sakra zřetelně.

Ale co s tím? To přece ještě není konečná… nebo snad ano? 

Naštěstí ne!

A jako ve všem, co se týká našeho života, i tahle situace má dvojí podobu.

Jeden aspekt věku a stárnutí je pevně daný, mimo naši kontrolu. To zpropadené číslo na osobních dokumentech nám bude připomínat, že narůstá víc a víc. A pořád.

Téhle formě říkáme věk chronologický. Je vnější a objektivní. Odměřuje díl naší cesty, kterou už jsme ušli. Zaznamenává naši minulost. Tu část, se kterou už nic neuděláme, kterou nezměníme. Maximálně se z ní můžeme poučit.

Ale naštěstí je tu ještě druhá podoba věku a stárnutí. Takzvaný věk biologický. Věk vnitřní a individuální. Je to současný stav, který utváří naši budoucnost. Naše tajná zbraň! Protože pouze v přítomném okamžiku máme moc ovlivnit naši budoucnost. To, jakým způsobem pečujeme o naši mysl a naše tělo teď a tady, vytvoří naši mysl a naše tělo v budoucnosti. A s tím už se dá parádně pracovat. Právě tady si můžeme vyhrnout rukávy a pořádně se položit do toho, abychom proces stárnutí když ne zastavili, tak alespoň zpomalili. Abychom si udrželi vysokou kvalitu života co nejdéle.

A pokud popadneme příležitost za pačesy a nepustíme, máme velkou šanci na naplněný, dlouhý, zdravý a spokojený život. A o to nám všem přece jde, ne?