Když se mě v říjnu 2024 první klientka ve tvářovně zeptala, jak jsem se ke šťavnatce dostala, vzpomněla jsem si na okamžiky… 

Když jsem v Irsku studovala tradiční čínskou medicínu.

Když jsem pronikala do práce s traumatem metody Dr. Klinghardta.

Když jsem se zamilovala do filosofie květových esencí pana Bacha.

Když jsem procházela výcvikem body-mind instruktora.

Když jsem jako masérka viděla, jak a kam si v těle ukládáme emoce.

Když jsem se přesvědčila, že zákonitosti psychosomatiky fungují.

Když jsem v Indii na kurzu yin jogy pochopila, že práce s fasciemi, dechem
a nervovým systémem je nezbytná.

Když jsem díky Silvově metodě trénovala další propojení mozku a těla.

Když jsem v Anglii pronikala do neurovědy a neurolingvistiky.

Když jsem objevila chytré vytváření nových návyků.

KDYŽ, KDYŽ, KDYŽ…

Netušila jsem, že tato a další "když" mě jednou zavedou právě sem.

V padesáti toho člověk má za sebou už pořádný kus. To je něco, co si opravdu užívám. Bohatost a rozmanitost zkušeností, vědomostí, schopností a dovedností. Směsici kvalifikací, praxe, seberozvoje, sebereflexe.

Konečně už je co předávat dál. Nejen z knih, ale ze sebe…

A přesně to nyní dělám ve tvářovně. Zde se totiž odehrává mnohem víc než jen další manuální technika, která má za cíl omladit.

Je tu prostor ke hlubokému zklidnění, bez něhož nemůže probíhat opravdová regenerace; prostor k přijetí sebe i času; prostor ke smysluplné, komplexní a bezpečné péči i sebepéči; prostor k výcviku a dalšímu předávání.

A jsem ráda, že tento prostor sdílíte se mnou.